NA KOLEJ PROPHANOSTI.

Na kolej prophanosti patu nezvrátíš!

Se stále pídit budeš ku idólu,

ať v plesu chimery či její bolu,

rád v alb sníh, Ixion, plž vlečeš tíž.

Tvá výhoda, zisk, právo onen klid

jest contemplativnosti, ač jej nezná chasa

ta, které v znoji horším puls vždy musí vřít.

Myst Kybely neví, co Luciny hruď roba drásá.

Je člověk umělec, byť sešlechtěn

nad mnění. Komus běžným přec, leč víc

má všeho než všednosti plaisir v líc

a všech idólních míň věk zbude nestižný sen!

Demonstroval’s i proklamoval’s co v dosti,

leč v zor to dlužno držet do sytosti

stále. Prophanost také možností je skrýš.

Znáš lepší mosaiku cest, s hvězd stkanou v spíš,

a s její kolejí, rmutem se nesmíříš!

Jen veslem posíleným střel do oblak!

Vždy prostor rozvřen v šíř, buď výš ti brak.

Za výtku skorosti klienta v cenění

je neodvislost tvá čím a volnost pychu umění!