Na konci filosofického systemu.

Hrad vzdorný dobyt. – Prapor hrdý zavlál,

s bašt černých v dálky zadíval se rek,

jak města vojskům otvírala brány, –

však mír se před ním přec dal na útěk!

„Ne, vrátím se zas – nekonečné pouště!“

tak tisíckrát si v samotách svých řek',

však dál ho hnala proklínaná touha,

a mír se před ním přec dal na útěk!

„Což nespatříme zaslíbenou zemi?“

tak často bledých stráží svých se ptal,

jež s touhou míru dívaly se v dálky –

řad hradů rostl – rozum stonal dál!

Dnes v novém hradě čítal zlatou kořist,

v kraj plavých žní se chorý zadíval, –

zem nová přišla přísahat mu věrnost,

inventář vzrostl – rozum stonal dál!