Na konci léta.

Ne, touhou radostí nelze se chvít.

Chvěti se můžem’ jen bázní a chladem.

Tolikrát umírat – přec ještě žít!

Při skvělé hostině umírat hladem.

Ne, nelze čekati na příchod dní.

Prší a smutno je. Kam tedy jíti?

Nápěvy poslouchat pohřební?

Za noci bdít a z nudy jen žíti?!

Ne, nelze vyrůsti z tohoto dna.

A co chce vyklíčiti, všechno je kleté.

Duše se probouzí z těžkého sna,

ptá se mne: poroste? vzkvete?