(Na konci roku v sirotčinci.)

Již, bratří, věrně, pravdivě

vyličme dobrodiní,

jež od dobrodincův nám zde

po celý rok se činí.

Cítíme to a vděčnosti

hned v ňadru cit se rozhostí,

nutí nás z duše celé

Vám vzdáti díky vřelé.

Co bylo by z nás, Bože můj,

nebýt těch šlechetníkův,

jenž vřele tak se ujali

nás malých nešťastníkův?

A proto, Bože, každý den

my modlíme se k Tobě jen:

dej dlouhé, zdárné žití

jim – plné blaha kvítí.