NA KONCI STOLETÍ.

Na nebi šedé mraky váznou,

z luk stoupá omrzelý dým,

jak plachý žebrák s mošnou prázdnou

jde století k tmám lhostejným.

Je prázdno v duši, mdlo je v čele,

zrak jenom s tupou nudou zří

na spáleniště vyhořelé

svých dnešků, zítřka, pozítří.

Syt lásky, nenávistí znaven,

se nemá člověk za co bít –

fond života je žitím ztráven

a není proč a z čeho žít.