„Na konec to vojáci spraví!“

Hlad zástupům dělníků útroby rval,

mráz, vichr je bičoval dravý;

svou bídu šli ukázat, měšťák se smál:

„Na konec to vojáci spraví!“

To spatřit chce parvenu krev bratrů svých,

sten jejich jej divoce baví,

má šampaňské, ústřice, přecpaný břich. –

Na konec to vojáci spraví!

Sám nedávno pro volnost v okovy jat,

dnes z vysoka pne již chvost paví:

Nechť lidskost, svobodu spere si kat.

Na konec to vojáci spraví!

Má svědomí zatvrdlé jak žuly kus – –

což dětí pláč mu usedavý!

Teď lokajský k „chátře“ jím lomcuje hnus:

„Na konec to vojáci spraví!“