Na konec.

Moje píseň doplakala,

hlasu mlčet kážu,

ze slziček matky boží

prostou kytku vážu.

Oko mé doplápolalo,

hlas se žalem zlomil,

mojí duše oř se rychlý

prudkým letem schromil.

Jindy myšlénkami plný

duch můj tichem trouchne,

jako nad jezerní vlny

zřídka ryba šplouchne.