Na košíku v pokoji...

Na košíku v pokoji

dýchají mi květiny,

někdy je nám dlouhý den,

někdy letí hodiny.

Dnes je chmurno, zítra snad

vše zas bude zář a svit,

nebudem’ se, květiny,

moci ho ni nasytit.

Záclonou nám problyskne,

celá síň se zaskvěje,

jako srdce, v které pad’

nový záblesk naděje.

Až pak přijde doba mlh,

až pak přijde zimní chlad,

budeme si, já i vy,

na tu záři vzpomínat.

Vzpomenete – sladký klam! –

také venku sester svých,

a já těch, jež venku mráz

ubičoval v závějích...