Na kraji háje.

Úval stlaný měkce travou

a dvě bílé, útlé břízy

šeptající nade hlavou –

oh, jak se to blaze dívá

vzhůru, plna jarní mízy

jak se kadeř listů kývá,

jak se nebe v modro stmívá,

a jak jeho plání smavou

zticha čisté mráčky plavou...

Kolem hlavy rozesněné

bzučí čmel a zlatá včela,

potok hrčí u kamene,

sasanka se v drnu bělá;

sněžnokřídlí motýlové

v zářícím si vzduchu hrají,

a mé touhy a mí snové

jejich křídel na okraji

vznášejí se tiše vzhůru

k Pánu Bohu, do azuru!