Na kraji lesa.

Ve trávě slavík ještě zpíval

a květ byl již pln krůpějí.

Tys u mne stála, já se díval

bříz nachýlených alejí,

jak rázem celý háj se stmíval.

Pak na tě lístek padl s výše,

tys ke mně stoupla těsněji.

Zde čekat budem, řekla’s tiše,

až červánky se zaskvějí.

A vlas když větřík v líc ti svanul,

zas hleděli jsme do oblak,

z nichž červánků svit rudý kanul

V tvůj velký, modrý, snivý zrak.

V tom splašen vylít’ z keře pták –

A ret můj bázní na tvém zplanul.