Na Krasu. (II.)

Kamenité stráně holé

bez luk, pastvin, zahrad, pole.

Jenom nízká broskev v květu

červánkově zřela k světu.

Zněly zvony od kostela.

Divná píseň. Proč tu zněla?

Zástup lidí vzhůru kráčí,

málo k jejich žití stačí:

Tvrdá chata na té stráni,

tvrdé ruce k objímání,

těžký život od úsvitu

a to slunce na blankytu.

Jak tu tvrda leží, stojí,

zem ta s nebem přec je pojí.