Na krátkém dni jak rychle slunce klesá!

Na krátkém dni jak rychle slunce klesá!

vždyť paprsky, jež bledým světlem vstaly,

vzduch mrazem ostrý ani neprohřály

a již se kryjí do vrcholků lesa.

Nad krátkým štěstím člověk jen že vzplesá,

již úprkem se hrnou nové žaly

a prstem kývají mu v prázdnou dáli,

by šel a bloudil, kříž svůj s sebou nesa.

Den prchá mžikem, pustá noc se sšeří,

tak dlouhá, že ji nikdo nepřeměří,

tma choulí se a ve všech koutech děsí,

a vratké blaho hasne v sytém stínu;

kdo souditi smí hřích a blud a vinu,

jež bědným chodcům na paty se věsí?