Na křídlech větrů.

Slyš, větrů na křídlech, slyš, co to letí kolem,

vše jásá radostí a vše naříká bolem!

Hle kmeny omšené se k zemi uklánějí

a květy, kapradí se divou bázní chvějí,

a hnízda ve křoví a hnízda na topolu,

vše plesá v nadšení, vše zní a zvučí spolu

a rákos na břehu i stříbrný klas trávy,

list světlý na bříze i lupen olše tmavý,

v to sterých ptáků zpěv, jenž tají se a zmírá,

je báj to pralesa, či hymnus všehomíra?

Slyš, větrů na křídlech, slyš, co to letí kolem,

že jásá duše má a že se chvěje bolem,

že každý větrů dech v ní našel strunu svoji,

že každý zvuk i tón s ní na souzvuk se pojí,

že všecko mluví k ní a všecko že k ní volá,

van křídel, květů dech, vln písně, skála holá,

i stezky zaváté, mech, který balvan skrývá,

dub, který korunou, květ, který zvonkem kývá,

list, jejž můj šlape krok, snět, jež mi v čelo bije:

Ty šťastný zabloudils ve prales poesie!