Na kříž!

Děl Caesar: ,Otroci, jej na kříž vbijte,

on odvážil se proti nám se vzpeřit,

on s naší pýchou sílu svou chtěl měřit,

tam hřeby v kost a mozek jemu vryjte!(

Sto otroků sem přiskočilo rázem

a jako vlci napadli jej lítě

a ruce své naň hodili a hbitě

jej porazili hrozným pádem na zem.

Dvě dřeva vzali a je na kříž sbili

a pracovali kladivy a hřeby

a vztýčili pak odsouzence k nebi

a zabodli kříž v půdu jednou chvílí.

Krev kapající chytli do pohárů

a s cyperským ji vínem lili v chřtány,

a přišly děvy, zveselily pány,

a vše kol vřelo v hnusných vášní žáru.

Sto robů svoje pokřivilo záda

a v každou ránu vděčným plesem vpadli

a pod nohy svá těla pánům kladli

jak stará zvěř, jež pobit dá se ráda.

A prostřed vřavy mocný hlas tu slyší.

Ten s kříže šel, jej mroucí slední vzhrdou

v líc hodil všem jim jako pěstí tvrdou:

Teď přec snad zříte, oč jsem já Vás vyšší!