NA KŘIŽOVATKÁCH.

Do trávy si zde chodec rád v škarpu usedá,

když třpytná večernice v kraj šerý vyhledá.

Vsi bílé leží v dálce. Je klidno v okolí.

Jak prsty pozdvižené ční k nebi topoly.

A chvilkou šedá auta prach zvíří silnice,

jak přelud zamihnou se a mizí hučíce.

I lidé za hovoru zde z polí domů jdou

a dobrou noc si přejí, než v dál se rozejdou.

Vzchop, poutníče se taky! Jde šero v náruč tmám,

jdi dál tou cestou svojí. Leč kam jde ona, kam?