NA KŘIŽOVATKÁCH SVĚTA.

Dobra i Zla kde bdělí zápasníci

dnem nocí střeží pevné svoje hrady,

v oblouky vítězné, o slávě snící,

usedá Mefisto. – A s chechtem v líci

verš cituje si staré Faustiady –

Po zlatu touha, po rozkoši, mládí,

dál’ svářícím se lidstvem hýbe, zmítá.

Před hladovými lichvář břich si hladí,

dál věčný kuplíř křehké ctnosti svádí,

krev ďáblu pomáhá, vášeň v ní skrytá...

Proč Dobra maják nikdy neshasíná

a v temnu nejhlubším zahoří prudce?

Proč kathedrála věže k nebi vzpíná,

kde Pravda je, kde Lež, kde Vina?

Mefisto nade vším jen mne si ruce:

dál z otročiny plynou potu znoje,

na tváři Lži je klamná Pravdy maska,

tyranům k slávě lup dál slouží, boje –

Na křižovatkách světa hráčů roje.

Lidstva tam v sázce zas’ je bratrství a láska!