Na Květku.

Ještě sny tě, Květko, blaží zlaté,

Ještě jest ti volno u srdce,

Baví tebe sady rývovaté,

Vnadí skvělé kvítky velice;

Hraček jsi se jižjiž nabažila,

O stupeň jsi v věku postoupila.

Utěšený duch tvůj hochy táhne,

Šetře svévolného rozmaru,

Zástup jich rád u tebe jen váhne,

Hledě čile tobě po tvaru;

Po tobě plá všecek, v tobě žije,

Z necitných tvých očí žel jen pije.

Posavad tě všecko vůkol křeje,

Posavad tě blaží ducha klid,

Jarý život v prsou tebe hřeje,

Zbudí, než se nadáš, lásky cit.

Jinak je těm, kterým ono kouzlo

Do srdce již nevědomky zklouzlo.

Nepanuje v světě stále Vesna,

Přijde leto, přijde podzimek,

Pak i zima; nechcešli, by ze sna

Ráje bouře probudila věk,

Chcešli, by se blaze ti vždy snílo,

Vyvol vůdce ctného, prodlí mílo.