Na Lenku.

V kouzedlné spanilosti

Modré tvoje oko plyne;

Když však ale v útrpnosti

K hořkému se trudu vine,

Není oko smrtelnosti.

Krev a mléko tvé jsou tvaře,

V jejích čistu žádná vada;

Když však pojde studu záře

Je, tu božská v ních jest vnada,

Krašší nad vše kvítí v jaře.

Poupě růžového rdění

Převýšují tvoji rtové:

Tisknouli však políbení,

Nápoj číše nektarové

Bohům lahodný tak není.

Ruka z mládí spanilého

Jaktě pěkně vytvořena:

Má však cosi zkouzleného,

Po harfě když rozhorlena

Zvuku tvoří opojného.

Ňádra v bělu obalené

V plnosti se čisté klenou:

Srdce tvé však nezkalené

Vážnější se šlechtí cenou,

Láskou věrnou nadařené.