Na leto.

Slyšet! Pane léto, nebo paní

Nebo panno – (nevím věru, ani

Jaký mu mám titul dát? –

Třebas paní! –) Říct, co to má býti?

Bude letos tvář vzdy mračnem krýti?

Nechce ani se zasmát?

Ovšem, že je v stavu mnohá žena

Být na svého muže zamračena

Dva, tři dni, i také víc;

Ale, co nás ona déštěm mele,

Nejsou tři dni – nejsou tři neděle –

To je třetí již měsíc.

Vždyť pak ani letos nedovolí,

Aby zimou nemocné oudolí

Slunce trochu zahřálo;

Povážit jen! – V letě síň se topí,

Mnohý pláště, kožichu se chopí;

To se nikdy nestalo.

Já a mnoho slečen, mnoho pánů

Šli jsme ondy ven za koňskou bránu,

Slunce níž se lesklo již.

Ven do záloh jsme sic suší vyšli,

Ale, ach! do města zpátky přišli

Všickni mokří, jako myš.

Musilaby, kdybych měl teď psáti

O vší haně, níž ji každý mlátí,

Nejmíň tři měsíce číst.

Seno v sadě a na louce shnije,

Brambory a zelí déšť zalije –

Volové co budou jíst?

Nemohloby více vody býti,

Kdyby se hned měly odevříti

Hlavy švihákům naším;

Víno bude zase kyselejší,

Pročež ať se nezlobí lid zdejší,

Když jej sladíme něčím.

A jak s ovocem se zdrahá pyšně;

Nebo musím, chcili jísti višně,

Groše dva za žejdlík dát.

Žíto s ječmenem nemůže zráti,

Nelze se již letos jinak státi,

Nežli že nás zmoří hlad.

Ona řekne: „To jsou maličkosti!“

Ale co – to je snad předce k zlosti! –

S krásným pohlavím tropí?

Když slečny, na nichž se pštrosi chvějí,

Hoši na příkopí provádějí –

Je do kůže pokropí.

Jaká muka to pro městskou děvu,

Když se vyšperkovaném v oděvu

V jasnosti chce ukázat!

S líc by prška barvu neumyla,

Šat hedbávný voda nezkalila,

Vyjít ven se musí bát.

Za to že ji trochu ševci chválí,

Mnohem více zlostí tvář se kalí

Služebníkova denně;

Když jen počne čistiti kalhoty,

Z brusu nové ostruhy a boty

Pána svého bez koně.

Sládkové na ni zle dovádějí,

Lidé píti hrubě že nechtějí,

Mráz že žížeň nedělá.

Každý si raději doma sedí,

By s obou stran skropen nebyl, hledí;

Nač být dvojí voda má?

Naposledy ale říct mi ještě,

Nemá letos až do heku déště?

Chce nás do hubena zmýt? –

Přestat, pravím; sice časopisy

Mají satyrami, hanopisy –

Věřit mně, o letu znít.