Na Lianu de Pougy.

EVOE, KURTISÁNO umdlené Paříže!

Svého nadšení věnec bohatý,

hle, z hnízda filistrů házím

před vašich nožek drobnou růžovosť,

malá umělkyňko vaudevillu,

ale veliká

písně ŽIVOTA interpretko!

Evoe, poslední bacchantko!

Příliš krvavé jsou červánky

a noci jsou příliš černé

a poslední století doznívá

v rytmech závěrečných.

Já, vyzáblé dítě úpadku,

zrozený pro vaši Paříž

a pyšný na záští luzy,

v daleké zemičce barbarů toužím

po císařství vašem a po vás.

Ale ještě neodbila hodina moje!

A já přijdu ještě,

bych z kouta nejmenší lože

vás obejmul pohledy svými

a vaši Paříž.

Pak zašeptám ženě své malé

v koutě nejmenší lože:

Hle, PHRYNA!