NA LÍCHÁCH SMUTNÝCH.

Lilije dokvétají,

cítíte vůni mdlou?

Ach, vůni umírajících

s tou tváří zsinalou!

Neměly sluncí žhavých,

jich ohně dávno vychladly;

neměly rosy moře

a žízní vychřadly.

Nyní mi dokvétají,

koruny těžce skloněné;

poslední vůně lijou,

bolestí sycené.

Už nikdy nerozkvetou,

na těchto líchách víc už ne;

list jejich svěží zčerná,

sníh jejich sežloutne.

A kdo tou cestou půjdou,

se zasmějí té pověsti:

jak na těch líchách smutných

kdys mohly rozkvésti.