Na Lípu.

Lípo! ozdobo stínnavého lesu!

Sýlo bohopustných hor! tobě nesu

Skrovnou vděčnosti obět vkrátkém pění,

Vnechlubném znění.

Stín tvých ratolestí mou duši blaží

Svatou rozkoší; srdce mírně vlaží,

Jejžto horlivý plamen valně svírá,

Pokrytě zžírá.

Utlé trávníku lůno vysokého,

Zdobné červenem jahod, zemdleného

Oudům básníka někdy podá časně

Čerstvosti jasné.

Chladná jeskyně, jižto rozkladité

Větve tvého tam zdí pně, náležitě

Mne před outokem slunce bude chránit,

Před větrem bránit.

Z tvých sy halouzek uplet věnec stkvostný,

Utvých kořenů, stromu přemilostný,

Svou ja budoucně s šeptem tichých hlásků

Hlásat chcy lásku.