Na Lodí, na níž se Virgíl do Athén plavil.

Tak tě Cythery vládkyně,

Tak tě Heleny bratř, blížency zhvězdění,

Chraňte, větrů y krotitel,

Zatkna veškery dchy, kromě Yapyga,

Lodí, ještos mi povinna

Sobě svěřeného Virgíle k Attyckým,

Prosým, ve zdraví končinám

Vstav, a polovicy zachovej duše mé.

Ten tě okolo prsou měl

Trojí ocel a dub, ješto byl hroznému

Křehký vor moři poručil

První, aniž se bál prudkého Affryka,

S Aqvilóny se troucýho,

Hyad zasmušilých, ni vzteku Notova,

Ačtě rozsudí Adrye,

Mocný, zdmoutili či zhladiti chce moře.

Jaké smrti se strachoval,

Kdo moh neslzavě potvory plujícý,

Kdo zřít zedmuté moře, a

Skalí zlopověstné Akrokeraunye?

Darmo oddělit hleděl Bůh

Moudrý okeany rozlučujícými

Země, jestliže předce vor

Brody zakázané přeskočí rouhavý.

Smělý o vše se pokusyt

Lidský hrne se rod v zakleté bezpraví,

Smělý Japetův rozenec

Oheň podvodem zlým národům přinesl,

S ohněm z příbytků nebeských

Sňatým choroba zlá, nových y neduhů

Hejno ulehlo na zemi.

A prv oddálené váhavý smrti dav

Počal spíšiti pokroky.

Prázdnou nestvořeným člověku perutím

Změřil Dédalus oblohu.

Vtrhla Herkulova do pekel odvaha.

Smrtedlníkům nic příkrého!

S nebem pošetilí válčíme samým, ni

Svými trpíme neřestmi,

Hromů Zevs hněvivých trochuby odložil.