NA LODI (VI Hledíš... hledíš... Z vodní plochy)

Hledíš... hledíš... Z vodní plochy

zdvihají se miliony

bělovlasých postaviček,

filigránských koketek!

Vida, tanec! Vyskočí jich

v průsvitavých lehkých šatech

celý řetěz. Rozběhnou se

v těsných řadách sevřeny

v polokruzích po prostoru.

Řady zelenavých sukní

poletují, zdouvají se.

Pudrované hlavičky

třesou se a směšně kloní.

Řetězy se přeskakují,

tlesknou, sednou... sukénky se

rozplývají dokola...

rázem vstanou... tančí dále

s vervou, chutí, veselostí –

rozeznáš jen světlé sukně

a ty bílé hlavičky...

Nereidky mé, díky, díky!

Však mi také líto z duše,

že ta příď barbarské lodi

řady vaše proráží!