NA LODI (X Tam, kde as teď slunce stojí,)

Tam, kde as teď slunce stojí,

plula jednou hellenská loď,

na níž, jak to slunce, plálo

zlaté rouno z Kolchidy.

Vítr příznivý dul pomoc

veslujícím nahým plavcům,

touhy jejich napřed létly

k sladkým břehům domova.

Jenom Jason v tiché hrůze

zadíván byl k zádi lodi:

princezna Médea stojí

tam jak socha bez hnutí.

Hnědé ruce založeny

na mohutných tichých ňadrech

dívá se v tu stranu, kde as

leží rodná Kolchida...

V tmavých velkých očích leží

teskný smutek... marně pátrá...

modrá dálka pohltila

známé hory otčiny...

Titěrná ta loď ji nese

v cizí město... bude ženou

bledovlasého tam Řeka,

k němuž v jedné hodině

pro ty modré oči jeho

los svůj spjala... toho Řeka,

žvastavého, zbabělého,

jenž tam hrůzou choulí se,

že na její bílé říze

vidí hnědnout rudé skvrny,

kapky krve, které stříkly

na ni z šíje bratrovy...