Na lukách.

Na lukách kluk nahý pásal kravky bílé,

slunce svítilo mu černých do vlasů,

zpíval prsním hlasem písně nahodilé,

jak je vnesla síla jarních ohlasů.

Lehl mezi květy, ústa k zemi tiskne,

přidušeně volá mezi kořání –

Naznak obrátí a rozsměje se, výskne –

slunce, píseň, tráva mízou zavání.

Křičel na lesy, jež ve své struny sáhly

(žhavá míza v krvi touhou zaťuká).

Křičel na oblaky, které v dálky táhly,

aby spadly na něj, dolů, na luka.