Na Lunu.

Luno! Zas plyneš po dráze temné

Svým mne vítajíc světlem příjemně,

An ladím svou bolně kytaru.

Skrý se, neb patříš bledé na líce;

Neznějí struny mně sladce více,

Neznějí v předešlém rozmaru!

Těžkomyslnost své přes mne křídlo

Prostřela, trud u mne vzal si sídlo,

Zpěv i kytara mně truchle zní;

Skrý se, než na hrobě mém až kvítí

Zroste, tvůj pak ať svit jasně svítí,

Mé by obydlí ukázal Jí.