Na Mělnícké víno.

Víno z místa blaženého,

Kde dvě řeky, dcery Čech

V jedno zasnubují běh,

Rosýc tučnost z lůna svého;

Tebe kojí tento spolek,

Lije mírnost na okolek.

Tu dal Karel, otec pravý,

Vštípit francké hřížence;

Nesou stkvostné pupence,

Původa pak podnes slaví;

Vzdejme pijíc slušné chvály

Témuž laskavému králi!

Tato milá stkvostná šťáva

Jestiť králem Českých vín,

Brunatí se nad rubín:

Rozhlášena její sláva;

Ty nás blažíš bez cyzyny,

Předčíš jiných kyseliny!

Schřadlým zdraví navracuješ,

Čistíš nájizlivou krev:

Sylníš žilkoviny střev;

Staré znova omlazuješ,

Uzdravená hejna tebe

Vynášejí blízko nebe!

Předhazuje drsnatosti

Tobě namlsaný věk:

Ženským nepřicházýš vděk;

Nehodny jsou výbornosti;

Ctějí tebe Staročeší,

Stkvostnost tvá je nad kov těší.

Mocnost tvého samoteče

Pudí všecky trudnosti,

Léčí skormoucenosti;

Plaší smutek, žravé péče,

Občerstvuje tělo, žíly,

Dává živobytí sýly.

Kdo tě pije při střídmosti

V spolku svého přítele,

Věk mu plyne vesele;

Kyž tě ctím zas v společnosti

Puchmíra a Jana Čecha

Na Velize u Vojtěcha!

Ty jsy velmi nápodobně

Krajanům svým v povaze:

Zdáš se býti v ukaze,

V chuti mnohým neozdobně;

Předc máš pravé sýly dosti,

Předčíš cyzých v výbornosti.

Ty jsy České země sláva!

Dokud bude Čechem Čech,

Chválit bude šťastný břeh!

Milá bude mně tvá šťáva,

Ty mně ducha povyšuješ,

K zpěvu mocně podněcuješ.

Přeji jiným slávy, statku,

Stříbra, zlata hojnosti,

Jen když v tobě v skrovnosti

Nebudu mít nedostatku!

Ať sy kdo chce po čem baží,

Jen když mne tvá stkvostnost blaží!