Na mezi.

Na mezi rdí se slziček,

mateří doušky voní,

nad její drobnou hlavičkou

na sta se zvonků kloní.

Co je tu krásy! každý květ

života slastí dýše.

jen když to slunce zářivé

zlatým svým pérem píše. –

Večerní vánek rozhoupá

zvonky jak na klekání – –

slzička něžná, zardělá

v zeleň se k spánku sklání.

Kosa, ta perlou drobounkou

v kalíšku rudém svítí.

Stmívá se – v dáli modravé

zlaté se květy třpytí.