NA MIHAJLU

Na Mihajlu v podvečerní době

odpouštím životu, odpouštím sobě,

je jistě sladko spát tu:

živote krásný, živote krutý,

trnovými šlehal jsi pruty,

dnes podáváš šalvěj a mátu...

Na Mihajlu v podvečer dnešní

ticho je mešní,

chvílemi vítr jen šumí

v růžích své dumy –

na Mihajlu bolesti není,

jen mír a utišení...

Ty, živý,

jenž se zde zastavíš,

slyš

ševel trav tklivý:

zde spí conte Vojnovič

pod cypřišemi,

usmířen se vším a se všemi,

poutník, jenž doputoval...

Ty, který putuješ dál,

statečně barvy života nos

a pros,

abys též jednou po bouřlivém chvatu

lehnout směl pod cypřiš, šalvěj a mátu,

a abys pokojně spal...