Na místě předmluvy.

Zní to, zní v mém bujném srdci

jak pohádka z dětských časů,

zní to, jak bych v prsou choval

mladých ptáčat zpěvnou chasu.

Zní to, jak by milá slova,

jež jsem od své matky slýchal,

májový mi větřík znova

růžovými květy dýchal.

Zní to jako požehnání,

jež mně otec v podíl dával;

jak by anděl žití mého

tiché vlny pouspával.

Nuže, slyšte slova tato,

jimiž se můj duch zachvíval;

z hloubi duše vše je vzato,

co jsem v těchto písních zpíval.