NA MIZINĚ.

Na stůl chýlí těžkou hlavu,

žena pláče venku;

poslední dnes prodal krávu –

žide, ještě sklenku!

Darmo veselým se staví,

na stůl tluče pěstí;

svědomí hlas vyčítavý

nijak nelze splésti.

Čelo jeho pitím rudé

pokrylo se stínem;

tuší snad, že za rok bude

žida čeledínem?