Na moři.

Vytáhli kotvy. Stoupá loď

v čarovný moře chrám.

„Matičko, bůh vás chraň a voď

a potěš na vše sám.“

A pokud obzor, hladina,

a vlny dmou se výš.

„Odpusť, má drahá, jediná!

Jak v srdci mně – ty víš.“

Na hrstku hlíny upřel hled

a ňadra projel vzdech:

„Otčino má! Tě naposled

já zřel – a v okovech!“

Ze mračen měsíc proniká.

„Tak chladna cizá dál!“

A shůry zní hlas plavčíka:

„Muž v moři! ... Dokonal.“