NA MOŘI

Bílá loď pluje širém po moři.

Týden už oči spolu hovoří.

Nad střelkou kompasu námořník mladý se sklání.

Na lásku myslí, na dobývání.

Je krásné přemýšlet o sladké záhubě.

Cizinka čítává na horní palubě.

Jak vítr rackové loď obletují.

Hahoj! Za dobrodružstvím, za láskou pluji...

Ospalé moře polil bílý jas.

To není nebe, to je záhon sedmikrás.

V tlumeném rytmu pracujících turbin

něco se rodí, vystupuje z hlubin...

Je krásné na palubě ve tmě stát,

toužit a toužit, něčeho se bát

a do vln kýlem rozbrázděných hledět –

je krásné nevědět a přece vědět.

Krok mužný skryla hudba turbiny.

Dva stíny splynuly teď v jediný.

Jižním to v srdci zavonělo jarem.

Velký vůz září nad stožárem...