NA MOŘI.

Ó, mnohé srdce almužnou vždy chodí

a bude chodit v poslední až den.

Ó, nevěř, v přístav každou loď že vodí

Bůh její – Já jsem takou pustou lodí,

bez cíle je můj prázdný den i sen.

Tak občas usnu, všecko zapomínám,

do sebe zabrán, o kráse sní duch,

ku cizím světům obrací se jinam,

tam květům snů svých hrdé hlavy stínám,

než vyruší mne světa řev a ruch.

Tu vidím bezdný prostor světla zase,

bez vůdce zřím se, dálné na moře

jsem vržen sám – jen ve vlnivém jase

pár motýlků – mých snů to – třepetá se

a zniká v bezmezné té prostoře...