NA MOŘI.

Spal rybák v loďce natažen,

spal tvrdě jak o sázku,

druh lovil ryby do sítě

a přemlouval mu lásku.

„Tvůj zrak je slunce ohnivé,

jež vystupuje z moře,

dnem, nocí o něm přemítám,

to působí mi hoře.“

A byla sluncem opravdu.

Vrh’ v moře se v té době –

jak slunce táhne vodu ven,

tak přitáhla jej k sobě.

Přešťastný sen, rybákův sen,

jak by jej v potu vařil!

A když šli domů, zpívali,

že lov se tenkrát zdařil.