NA MOŘI.

Čeř se a bouři nad stožár!

Chci slyšet vlnu, hřmící jekem,

když zavírá se nad člověkem,

jenž v lidské bídě nesestár’.

Čeř se a bouři!

Znič vůli mou, tu trosku lodě,

že neprose vzdor nepohodě

jsem na moře ta vesla vtáh’!

Čeř se a bouři ve vlnách!

Nad tebou vichr lká a kvílí,

a záře hvězd a měsíc bílý

juž dávno zhasly v mlžinách –

Čeř se a bouři!

Ni jeden zákmit slunný, smavý,

tě v černé práci nezastaví,

ni dlaň, ni Bůh z těch oblaků.

Čeř se a bouři do vraku.

Dnes mladou hruď máš v kratochvíli

a krve žár a záblesk síly,

jež hvězdu chtěly nebi rvát –:

Mně po pravdě hruď nezastůně –

a než-li svět, tvá tichá tůně

dá snů mi zašlých tisíckrát!