NA MÝTINĚ.

Dutě znějí seker rány

v ticho lesní krajiny,

poražené velikány

odvážejí s mýtiny.

Vzduch kol prosycen je vůní

čerstvě pokácených dřev –

jen ty rány seker duní

jako hroudy na rakev.

Jenom zněním ran těch vrývá

do duše se tesknota –

nad kmeny však ptáče zpívá

věčnou píseň života...