NA NÁBŘEŽÍ V MENTONĚ.

Na slunném nábřeží pár mezků stojí

a v stříbra vlnění své oči mhouří;

kol uší, nad hřbety vír much se rojí,

jak struny zvířené jich koncert bouří...

Za mládí, Pegasa – ach, oře slávy! –

tak mnohý škamny hoch se spoutat strojí,

ze slují oblaků, z červánků lávy

chce k zemi strhnout jej v snů zlaté zbroji.

Leč Pegas olympský, hrd v božské kráse,

je mocný v úderu a nepoddá se:

šíj vzepne obloukem a dá se v divý let...

Náš poet zmoudřelý svou najde stezku

a výlet laciný na starém mezku

a v sedle odřeném si zvolí naposled.