NA NÁDRAŽÍ.

Kdo zvyklý hledat život na nádraží,

sem raděj nechoď! Nikdy nenajde tu

ruch překotný, kdy do druha druh vráží,

kdy pije se a jí jen jako v letu,

vlak za vlakem kdy duní, bouří v sluch.

Ne, ten tu není ruch!

Zde ticho jest a klidno; pouze časem

hrst cestujících zabere dva vozy,

stroj plaše hvizdne chraplavým si hlasem,

„vlak“ sebou trhne, krátce zalomozí,

pak odplíží se tiše jako duch,

jen zbude po něm puch.