NA NAŠÍ RYBÁRNĚ.

Pod kopcem ta naše rybárna vetchá

jak ptačíků hnízdo v podstřeší;

jí po každé straně dva topoly bílé

a před vrátky plno ořeší.

Skrz střechu dávno juž v komoru svítí

a okny se svlačec proplétá,

a ta cesta z břehu, jež k zápraží vede,

už také dnes hezky podmleta.

Však tatíček říká, že všecko to spraví,

jen co se tak do světa rozejdem;

pak zacelí opět prý slaměnou střechu,

zpod vymletou cestu shněte zem. –

A je věru nás v té chaloupce skromné

jak v zeleném boru maliní;

když veselí družné jasní nám líce,

tu nejlíp v té naší svatyni.

Tu sedává pěkně tatíček v prostřed

a kolem my, děti, po tichu;

tu vypráví mnoho i žertuje s námi,

jen tenkrát mu bývá do smíchu.