NA NAŠICH SCHODECH.

Tak chodím po nich denně čtyřikráte,

když z domu jdu a když se domů vracím,

a ve vzpomínkách při tom častokráte

se do minulých časů v duchu ztrácím.

Ach, kolikrát jsem běžel po těch schodech,

zvěst radostnou když domů moh’ jsem nésti,

já letěl výš, mně neznámý byl oddech

pro jednu chvíli rodinného štěstí.

A kolikrát jsem po nich kráčel v spěchu,

po rodném krbu divou touhou hnaný,

když domů spěl jsem sobě pro útěchu,

byv jinde sklamán, znaven, utýraný.

Však nejvíc vzpomínám si cesty jedné:

Den březnový byl, zamžený a stmělý,

za deštivého tehdy dopoledne

kdy po nich dolů otce vynášeli...