NA NEBE VSTOUPENÍ.

Já rozloučil se se všemi,

jež miloval jsem na zemi

a spěšně vyšel. –

A ani jsem se neohled,

zda za mnou někdo kráčí,

až zahlédl jsem dole svět

z perspektivy ptačí...

Před domem stála matka má,

lomila za mnou rukama;

já z mraků hlavu nachýlil

a slyšel její smutný kvil:

„– proč odešel, proč odešel,

můj zlatý syn?“

Na to jsem utrh’ v nebi květ

a spustil v její klín...