Na nebe vstoupení.

Tak zhasl v tmách! – Jeho tužby a přání

těm se jen smáli jak blouznivým snům;

ba, ještě v posledním smrtelném lkání

terčem byl potupy bezcitným rtům.

Ale již z hoře a z bojů a prací

Boží rek kříže co vítěz se vrací

do věčné slávy, v svůj otcovský dům.

Družina miláčků zamlkle, tiše

v dál hledí v pohnutí velikých chvil;

pak ale Kristu jdou vydobyt říše. –

Jací to rekové nezdolných sil!

Co jsou jim strasti? Co smrt nebo žití?

V sirobu, v žalář a v muka jim svítí

útěchou zářivou nebeský cíl. –

Rozumíš, srdce? – Kdo v Boží kde zbroji

hledíš boj víry vždy statečně vést,

nezoufej pod křížem! Neklesej v boji!

Vzdoruj, když nepravost zdvihá svou pěst!

Z muk srdcí zkoušených, s Golgat a hranic

volá to: Nehynem pro nic a za nic;

světlo a vítězství, cíl našich cest!