Na Neobuli.

Ubohá, kdož sebe láskou nezabývá, ni lahodným

Psotu vínem myje: již ustrašené srdce sevírá.

Mučivé strýcovo lání. Tebe letný Venušin hoch

Z koše loupí, tebe z outků a čilých Pallady pílí

Poobírá, Neobule, spanilý ten Liparan tvůj,

Mazané když paže mastí Tiberinských u vodách zmyl,

Cvičenější na koních Bellerofonta, v běhu rychlém

Překonán nikdy a klání; vyučen přes pole širé

Těkavých týž jelenů stádo plaché stříleti, křepký

Polapiť, kdež se ve chrastí kryje hustém koli, vepře.