NA NEZNÁMÝ HROB.

Hluboká noc – měsíční světlo – na nebi hvězdy...

Všecko jak loni – a jak to bývalo vezdy...

Silnice stejná, a na ni řadou,

jak stojí stromy, stíny se kladou...

Je bezvětří....

Byl dobrý hoch, a měli jsme se rádi –

svedlo nás spolu, co svést může v mládí:

školácké podvody, úskoky i lsti –

společné lásky i nenávisti...

Jedenáct roků tak druh vedle druha,

vesele časem a časem i ztuha,

často i s napětím poslední síly

s životem jsme se junácky bili...

Není ho více... Nechci věřit ani...

Chodí však v smutku stará známá paní –

a když já smeknu, a ona mne zočí,

v odpověď slzy vyskočí jí z očí...

Vyšel jsem z města... Chce se mi až k ránu

vzpomínat tiše zesnulého v Pánu –

a až jitřní vítr probudí se v listí,

vzpomenu i našich – nenávistí...

Hluboká noc – měsíční světlo – na nebi hvězdy...

Všecko jako loni, a jak bylo vezdy...

Silnice známá, a na ni řadou

studené stíny napříč se kladou...

Je dosud bezvětří...