Na nivách.

By Emanuel Lešehrad

Kráčeli jsme pestrým luhem.

Slunce žhnulo v modrém nebi.

Moje ruka tiskla její.

Kráčeli jsme jako děti.

Pojednou mne oslovila:

„Rci, co je to vlastně jaro?“

A v mých očích plálo štěstí.

Ptáci pěli z nízkých hájů.