NA NOČNÍ KŘIŽOVATCE.

„Pomáhej pán Bůh!“

„Na zdar.“

„Dejž to pán Bůh!“

Vyměněn pozdrav v pozdní noci,

s posluhou tiskárny,

táhnoucím vozík,

noviny k ranním vlakům,

A pozdrav s díkem opětován

skupinou mužů, dělníků elektrických drah,

kladoucích koleje.

V rytmickém tempu dopadá motyka

na štěrk.

Z čela leje se pot.

Vysoký montovní vůz,

na něm se dotýká,

s chráněnou rukou

vedení

elektrotechnik.

Ó je to píseň šíleně divá,

když z dálky přijíždí pomocný vůz,

s vagonem štěrku,

s vagonem kolejnic.

Zuřivě dopadají kladiva.

Povel:

„Pozor!“

Skupina mozků pochopí,

železnou kolej uchopí,

řada svalnatých paží.

„Hej rup!“

z pod čepic letí,

s okřídleným kolem.

Zrak chodců se vpil

do ocele pil,

jež hryžou v železo.

Šroubování a spájení,

dlaždičských kladiv cinkot,

jediné písně chod.

Hymna noční práce.

Na rohu stojí nevěstka,

a zapomněla na obchod.