NA NOVĚ CESTY.

A bude nutno mnoho opustiti,

než Svatá Zem se zrakům objeví.

Nějaká hvězda kdesi v dálce svítí,

snad možno u ní najít úlevy.

V divoké chvíli zporážel jsem cíle,

daleká hvězda už mě neláká.

To bude jednou, v smavé noci bílé,

kdy ve mně vzpučí touha tuláka:

Vrhnout se v náruč rozvášněným bídám,

s životem bít se o každičký den.

Té kruté půtce, v které padne, vydám

sentimentální, nesplněný sen.

A zapřu mnohou ze svých nenávistí

a naučím se lecos milovat.

V jednu chvíli nebudu mít co jísti

a v druhou chvíli budu míti hlad.

Ale ta duše nekonečně vzroste,

zápasy kruté duši zocelí.

Až přijde život ve své kráse prosté,

zatopí ji pak svými pocely.