NA NOVÝ ROK 1923

Dvanáctá bije. Z kouta šotek leze

a – na mou věru – šotek rohatý!

Rolničky zvoní, že to nemá meze,

a na zádech koš darů bohatý.

Leč uzamčen má dobře koš svůj rarach,

a nevíme, co z něho vyloží,

budoucnost před námi plá v hustých parách

a on si nedá koukat do zboží.

Však rohy má a potrká nás notně,

to jediné je v žití jistá věc,

leč budeme se bránit jeho sotně,

ať jakkoliv nás trká zlobivec.

Pojď za pasy, a nevíme, kdo s koho!

Tak zlehka, brachu, se ti nedáme,

a bude-li tvých strků příliš mnoho,

pak uhnem se ti v říše neznámé.

Tam roky už se nemění, a chudák,

jenž pracoval, tam má svůj výměnek.

Nad hrobem naším zahrá vítr, dudák,

a kdos tam hodí kytku pomněnek.